Chodí vaše děti do školy? Co cítíte, když je ke škole doprovázíte? Spoustě rodičům se vrací nepříjemné pocity a emoce, které zažívali v dětství, když ještě do školy sami chodili. Odkud tyto pocity pocházejí a jak se jich zbavit? Dozvíte se v článku.

Není tomu tak dlouho, co jsem v jednom pořadu České televize zaslechl velice sebevědomě hovořit jistou ženu, která má vystudovanou psychologii a tímto oborem se, v rámci své vlastní praxe, zabývá. Z této paní přímo sršelo nadšení, že se může s ostatními podělit o své zkušenosti a také způsob jejího vyjadřování vypovídal plně o tom, že je přesvědčena o správnosti všeho, co předává dál. Působila velice příjemně, sebevědomě a profesionálně.

Děti a nástup do školy

Celé téma jejího povídání s paní moderátorkou se točilo kolem konce prázdnin a především nástupu dětí do školy. Nicméně to, co mě na jejím povídání zaujalo, bylo pár vět, které věnovala rodičům a pocitům, které se v nich objevují ve chvíli, kdy doprovázejí své děti do školy. Bylo řečeno, že spoustě z nich se vrací úplně stejné, nepříjemné pocity, které v dětství zažívali, když ještě sami chodili do školy. A zde přišla ze strany moderátorky otázka: „Jak by rodiče měli v takové situaci na tyto pocity reagovat a jak by se k nim měli postavit, aby je dál nezatěžovaly?“ Paní psycholožka se k otázce vyjádřila v tom smyslu, že si každý rodič musí především uvědomit, že jeho se již školní docházka netýká. Že on sám již není ten, kdo musí školu navštěvovat, ale že je to záležitost pouze jeho dítěte. A poté, po prostém uvědomění si této skutečnosti, se každému rodiči uleví. A zde, po vyslechnutí této odpovědi, jsem se rozhodl napsat tento článek.

Chtěl bych totiž, vážení rodiče, každého z Vás, kdo čtete tento článek a máte podobný problém, poprosit, abyste navrhované řešení paní psycholožky vyzkoušeli. Poté mi prosím napište, jak jste dopadli.

A mezitím mi dovolte, abych Vám v krátkosti nastínil, jak se na celou tuto problematiku dívám já.

Nepříjemné pocity

Co se nepříjemných pocitů týká, oficiální psychologie radí, abychom se na ně snažili především nemyslet. Dále bychom měli tyto pocity něčím kompenzovat nebo si je logicky vysvětlit, což je v podstatě výše zmíněný případ. Zde je ze strany paní psycholožky doporučeno uvědomit si, že se nás tato záležitost v podstatě netýká.

Dobře. Pojďme se nad tímto tvrzením zamyslet a položme si následující otázky: „Jak se nás může netýkat něco, co sami ve svém těle cítíme? Odkud potom tyto pocity pocházejí? Stvořily je naše děti?“ Pokud dovolíte, odpovím za Vás. Určitě ne. Jsou to pouze naše pocity a stvořili jsme je my sami, tudíž nikdo jiný s nimi nemá nic společného. Ano, pravda je ta, že jsme je stvořili jako děti a také to, že se tyto pocity táhnou celým naším životem. A nejen pocity, které se týkají školy, ale v podstatě jakékoli další, které jsme v dětství prožili. A to, že je cítíme například v souvislosti s našimi dětmi, je zcela přirozené, protože ony, stejně jako kdokoli další, jsou pouze naším odrazem, zrcadlem toho, co se odehrává uvnitř nás. Jakákoli myšlenka, která se v nás objevuje v souvislosti s někým jiným, má přímou spojitost s námi a s tím, co jsme my sami v minulosti prožili nebo cítili.

Co z toho tedy plyne? Nikdo a nic není zodpovědný za to, co my sami uvnitř cítíme a pokud se na tyto pocity zaměříme tím správným způsobem, můžeme je také jednou provždy vyléčit tak, aby se již nikdy nemohly objevit. Samozřejmě to chce odvahu přiznat si, že pouze naše myšlenky stojí téměř za vším nepříjemným, co v životě cítíme.

Co to ale vlastně znamená, zaměřit se na své vlastní pocity tím správným způsobem? Jediné. Věnovat jim svou pozornost a jednou provždy před nimi přestat utíkat, protože to zkrátka nefunguje. Jak chcete utéct před něčím, co je vaší součástí?

Ukážu vám jednoduché cvičení, které je součástí audio nahrávky Jak uzdravit negativní pocity, a které Vám v tomto ohledu velice pomůže. Provádějte jej kdykoli, když cítíte něco nepříjemného. Stačí pět minut nebo můžete i déle, jde pouze o to, věnovat se svému tělu a tomu, co cítíte, svou pozornost:
Zavřete oči, vnímejte své tělo a zhluboka, ale uvolněně dýchejte. Poté si řekněte tato slova: „Vše, co nyní cítím a vnímám, všechen strach, všechna bolest, všechny mé pocity, vše v mém těle nyní smí být. S veškerou láskou vás vítám. Já sám jsem vás stvořil a jste mojí součástí.“

Mějte i nadále zavřené oči a vnímejte, co a kde cítíte. Vnímejte, ve které části vašeho těla se tyto pocity nebo bolest nachází, stále zhluboka, ale uvolněně dýchejte a věnujte jim svou pozornost. Jen je pozorujte a přijímejte takové, jaké jsou. Nic jiného. Poděkujte jim, že jsou zde s vámi, že vás po celou tu dobu upozorňují, že ve vašem životě není něco v pořádku. Nijak neposuzujte, zda se pocity nebo bolest mění, jen je ještě chvíli s láskou pozorujte a přijímejte takové, jaké nyní jsou… Můžete otevřít oči. Uvědomte si, jak se cítíte a jak se během pár minut změnilo vaše vnímání či intenzita bolesti.

V rámci nahrávky Jak uzdravit negativní pocity se celému tématu věnuji mnohem podrobněji a její součástí je také cvičení, jenž Vás dovede do doby, kdy ve Vás nepříjemné pocity vznikly. Budete tak mít možnost je jednou provždy vyléčit a nebudete je muset nadále potlačovat a zavdávat příčinu tomu, aby jejich intenzita postupně sílila.
Musíte si uvědomit, že před sebou samým nemůžete nikdy utéct. Pocity, které cítíte, jsou Vaše, Vy jste je stvořili a Vy jste také tím, kdo je dokáže vyléčit. Jediné, co je třeba, je převzít zodpovědnost za svůj život, zbavit se role oběti a věnovat si alespoň trochu času.