Mnoho lidí odmala žije v neustálém podřizování se různým požadavkům společnosti. Musíte plnit představy, nezklamat sebe ani ostatní, srovnávat se s nimi. Co vyvolává všechny negativní pocity a myšlenky, kterými jsou stres, hněv, nenávist či smutek? Zjistěte, co se skrývá za psychickými problémy a jaké jsou jejich skutečné příčiny.

Často žijeme v pocitu, že nemáme žádnou jinou volbu. Abychom si zasloužili něčí lásku a uznání, musíme hodně vykonat. Tahle výchova v nás zanechává myšlenky typu „Nejsem v pořádku, nezasloužím si být milován“. Rodiče a další ale nemohou jinak, protože oni samotní slýchali v dětství to stejné.

Z pocitů reálné problémy

Často si něco vyčítáme a vnitřně se trestáme. Prodlužujeme nešťastné dětství a dospívání do nešťastného života a trpíme tím, že nejsme srovnáni s minulostí. Hledáme souhlas ostatních a tím potlačujeme svou vlastní inteligenci, kreativitu a celkovou hodnotu. V podstatě potřebujeme souhlas ostatních, abychom mohli být sami sebou.

Všechny tyto pocity, které jsou založeny na strachu, se dříve či později projevují v podobě fyzických či psychických problémů. Poté hledáme odpověď venku v podobě knih, lékařů a léčitelů v naději, že najdeme řešení. Tím se ale často cítíme ztraceni a zmateni ještě více, protože se vzdáváme své vlastní síly.

Věříme, že jsme obětí ostatních a nespravedlivého života. Neustále si stěžujeme na dětství, svět, politiku a partnery. Ti všichni jsou podle nás příčinou našeho trápení. Tohle vše se neustále ukládá do našeho podvědomí a především samotných buněk a s touto náloží jsme nuceni žít.

Podvědomí a vzpomínky

Naše podvědomí se neumí rozhodovat mezi dobrými a špatnými pocity. Všechny naše myšlenky, emoce, pocity a názory si vytváříme sami na základě toho, s čím se v životě setkáváme. Pramení tedy z našich vzpomínek. Některé z těchto vzpomínek dědíme od našich rodičů a velice pravděpodobně i od dalších generací. Další získáváme během dětství a celého dalšího života.

Každá aktuální událost, kterou v životě prožíváme, je na podvědomé úrovni vyhodnocována a srovnávána s tím, co už jsme prožili v minulosti, lépe řečeno s tím, co už jsme cítili, tedy s podobnými pocity. Pokud jsou tyto pocity založeny na bolesti a strachu, budeme neustále při těchto a podobných událostech cítit strach a vše, co z něj pramení, přestože si nedokážeme vysvětlit, proč tomu tak je.

Nevyléčený strach

Můžeme mít pocit, že prožíváme zcela něco nového, s čímž jsme se v minulosti nesetkali, ale pocity, které prožíváme a cítíme, jsou jen projevem podobné emocionální vzpomínky z minulosti, která není vyléčena.

Náš psychický stav je velice úzce spojen s tím, jak velkou zátěž těchto vzpomínek jsme postupně nasbírali. 

Každý organismus je jiný a snese rozdílnou zátěž. Nicméně jakmile se tato zátěž dostane nad míru toho, co je pro nás snesitelné, přichází problémy v podobě onemocnění.

Pokud nevíme, jak správně tuto zátěž postupně snižovat, dostáváme se do kruhu jak psychických tak i fyzických nemocí, z kterého je téměř nemožné vystoupit. Téměř všechny příčiny nemocí se tedy odehrávají na podvědomé rovině, která přímo ovlivňuje naši fyzickou část. Jak tedy tuto stresovou zátěž začít postupně odebírat?

Vztahy k ostatním

Klíčové jsou naše vztahy. Vztah k sobě, ostatním, Bohu nebo k tomu, v co každý z nás věří. Zde leží klíč k svobodě. Nejdůležitějšími osobami našich životů jsou naši rodiče nebo lidé, kteří nás vychovávali. Pokud neuzdravíme náš vztah k nim, pokud tento vztah nebude uvnitř naplněn mírem, kvalita našeho života bude v mnoha směrech omezena.

Oficiální psychologie tvrdí, že psychicky nemocní jsou především lidé, kteří zažili těžké dětství. To je ale pravda jen částečně, protože každé dítě je v dětství v častém vnitřním rozporu se svými rodiči, často vyžaduje pozornost a pokud ji nemá, je nespokojené. Nedokáže objektivně vyhodnotit pravdu a tak se tato nespokojenost ukládá v podobě negativních vzpomínek, které v nás neustále ožívají při různých následujících, zdánlivě nesouvisejících událostech našeho života.

Tak jak jsme jako děti začali na ostatní reagovat, přemýšlet o nich a chovat se k nim, stejně tak na ně reagujeme a chováme se k nim během celého života. Většina z nás si myslí, že svým rodičům už odpustila. Není tomu ale tak, protože tohle odpuštění se uskutečnilo pouze na mentální úrovni. Stejně tak to platí o všech členech rodiny, blízkých a ostatních osobách, které nám jakkoli, podle našeho názoru, ublížili. Jakákoli bolestivá vzpomínka na setkání s jinou osobou je podmětem k tomu, začít ji léčit.

Partnerský vztah

Pokud žijeme s vědomím toho, že pouze pokud se náš partner změní podle našich představ, budeme ho více milovat, jsme na omylu. Pokud máme podobné myšlenky, zabývejme se nejprve sami sebou. Uzdravme vnitřně nejdříve sebe a potom uvidíme druhé takové, jací skutečně jsou. Teprve potom se můžeme rozhodovat, zda je pro nás tento vztah tím pravým. Neustále si musíme uvědomovat, že chyby, které vidíme u našeho partnera, ale i ostatních, jsou jen odrazem našeho vnímání. Výjimkou je násilí, hrubé zacházení, alkohol.

Vztah k sobě

Cokoli, s čím jsme nespokojeni, každý stres a každá negativní myšlenka směřující k někomu nebo něčemu jinému, je odrazem toho, co máme uvnitř. Tuto nespokojenost vytvářejí nejčastěji myšlenky typu „Nejsem úspěšný. Nejsem atraktivní. Můj život by měl být jiný. Nemám kolem sebe ty správné lidi. Spoustu věcí jsem měl udělat jinak.“

Je důležité si uvědomit pravdu, která je pouze jedna. Tou je skutečnost. A čím více ji vnitřně odmítáme, tím více utrpení je v našem životě. Každý z nás dělá a jedná v životě tak, jak nejlépe umí. A vše, co jsme udělali, jsme udělat museli, protože v tu dobu jsme neuměli a nemysleli jinak.

Když se ohlédneme zpět, vidíme za sebou spoustu chyb. Ale jsou to opravdu chyby? Jsem přesvědčený, že ne. Jsou to zkušenosti, bez kterých bychom se v životě nehnuli z místa. Neuvědomili bychom si, že dnes už můžeme jednat jinak. A když se za určitou dobu ohlédneme zpět, uvidíme znovu to stejné. Dokonalost neexistuje. Tohle je důležité pochopit. Život je souběh určitých zkušeností, na jejichž základě se z nás stávají zkušenější, nikoli lepší lidé.

Láska

Tím, co uzdravuje, je láska a žití v pravdě. V bezpodmínečném přijetí toho, co je. Především láska je receptem na vše, protože kde není láska, je utrpení a nemoc. Každý bolestivý okamžik našeho života dokáže uzdravit pouze láska a jeho přijetí. Štěstí, o které každý z nás usiluje, je pouze odrazem lásky. A ta je klíčem ke všemu dalšímu, co skutečně hledáme. K míru, svobodě, radosti, klidu, naplnění.

Cesta ke svobodě vede pouze přes lásku k sobě samému. Opravdovou radost a štěstí můžeme najít, když milujeme sami sebe, obrátíme se dovnitř, následujeme své srdce a děláme to, co nám přináší radost. To nejdůležitější ze všeho je, dokázat přijímat to, co je. Sebe, ostatní, okolnosti a vše, co se kolem nás děje.

Co cítíme?

Jak to ale udělat? Tím, že přijmeme skutečnost, že naše znalosti jsou omezené. Tohle přináší uvědomění. To, že nevíme, jak věci skutečně mají být správně, stejně tak chování nás i ostatních. Musíme pochopit to, jací jsme a přijmout to. Není potřeba se měnit, ale pracovat se životem, ne proti němu. Pokud nebudeme soudit sebe, nemůžeme ani ostatní. Oni jsou pouze zobrazením našeho vnímání.

Zaměřujme se na to, jaké emoce a pocity cítíme každý den. Co pohání každou naši činnost? Je to strach nebo nadšení. Pokud je to nadšení, je to v pořádku a jsme na správné cestě životem. Pokud je to ale strach, musíme nejdříve vyléčit bolestivé vzpomínky, které za ním stojí, abychom mohli žít přítomností lásky, a teprve potom dokážeme rozpoznat, jak a které věci dělat, aby nám přinášely radost a nadšení.

Neřešte negativní myšlenky

Nikdo z nás není v jádru špatný, zlo je tvořeno pouze našimi obavami a strachem. Dokonce i zločinci jsou pouze obětmi svého vlastního strachu. Neuvědomují si sami sebe, proto způsobují bolest ostatním. Teprve až nebudeme mít potřebu měnit sami sebe, ostatní i tento svět, budeme šťastní. Našim jediným úkolem je být sami sebou, vidět dokonalost v sobě i ostatních.

Dovolme si být sami sebou, a pokud přichází jakékoli negativní myšlenky, pouze je přijímejme a bez posuzování je nechme zase odejít. Ne vždy je tvrzení, že negativní myšlenky přitahují negativní věci, pravdivé. Může tak být, ale nemusí. Stejně tak, pokud budeme optimističtí, budeme přitahovat pouze kladné věci. Ne vždy je to pravda.  Jediné, co je důležité, je být sám sebou, být k sobě upřímný, mít ze sebe dobrý pocit.

Přijmout realitu

Je důležité každý pocit prožít, dovolit si ho cítit, a to zcela bez posuzování. Přijmout věc takovou, jaká je. Nepotlačujme v sobě naději, že pomine. Přijímejme se s láskou i s těmito pocity, teprve potom budou rychleji odcházet a objevovat se stále méně. Tím budeme mít stále více času na to, věnovat se příjemným věcem, které v nás vyvolávají nadšení a budeme si je i uvědomovat. Pamatujte, že to co odmítáte, pouze posilujete. Teprve až tyto všechny tělesné, duševní a jakékoli další stavy a pocity s láskou přijmeme, můžou odejít.

Nepřesvědčujme druhé o svých pravdách a nesnažme se, ať myslí jako my, spíše vnímejme a užívejme si jejich jedinečnost a rozdílnost. Pokud nebudeme nikoho soudit, nebudeme mít co odpouštět.